Nejen básně napsané ve chvílích velké radosti i velké bolesti

Den čtvrtý, 9.8.2018 (čtvrtek)

9. 8. 2018 15:09

Roncesvallez-Zubiri

21,6 km

Ještě než se vrhnu na popsání dnešního dne, ráda bych se podělila o krásný zážitek ze včerejší mše svaté. Po přijímání si kněz zavolal všechny poutníky dopředu před oltář, přečetl země odkud pochází (vyjmenuji jen pár co mě překvapilo-Kanad, Norsko, Korea) a udělil nám poutnické požehnání. Potom všechna světla v kostele zhasla, kromě jednoho malého, které osvětlovalo stříbrnou madonku nad oltářem. Rozezněly se varhany a celý kostel se rozezpíval latinsky Salve Regina. Bylo to nádherné a velmi silné. 

Tak a teď k dnešku :-D 

Ráno kolem půl sedmé vstáváme, balíme si věci a snídáme poslední zbytek chleba. Další obchod je až v cílové vesnici. Ve čtvrt na osm vyrážíme na cestu. Venku je 15 stupňů mokro po včerejší bouřce, občas ještě trošku zaprší. Jdeme v dlouhých kalhotách, Dan v bundě, já v ponču (moje bunda byla moc těžká, zůstala doma. Ale pod pláštěnkou je krásně teplíčko. :-D ) Hned za vesnicí narážíme na legendární ceduli a musíme se u ní vyfotit. Kvalita fotek je ale kvůli stále trvající tmě mizerná. 

Další naše kroky vedou lesním tunelem. Pro srovnání dvě fotky stejného místa-originál a s bleskem. Síla, co? :-D 

Kolem osmé se konečně dostáváme mimo les a vidíme na cestu. Ta je většinou dlážděná a moc pěkně upravená. Na některých místech střídá dláždění štěrk a konečně si připadáme jako ve Španělsku a ne na Vysočině :-P 

Procházíme několik malých malebných vesniček a za tou poslední nás čeká malé stoupání. Než se nadějeme, jsme na vrcholku a zbývá nám posledních pět kilometrů. Několikrát také přecházíme potok nebo malou říčku. Většinou si můžeme vybrat mezi brodem a mostkem, ale komu by se v takové zimě chtěly zouvat boty, že? :-D 

Ve 12:20 přicházíme do Zubiri. Ještě půl hoďky čekáme až otevřou ubytovnu, pak odkládáme batohy a jdeme se konečně naobědvat do místní poutnické jídelny. Na to jak o ní všichni mluví je celkem malá a hrooozně drahá. Dan si dává typickou Paelu, já po dlouhém zvažování volím špagety s místní výbornou rajčatovou omáčkou :-) Než jsme dojedli, zavřeli nám obchod kvůli odpolední siestě a tak se vracíme na ubytovnu. Nakoupit na zítra přijdeme později, teď je na řadě praní prádla a odpočinek. Mši tu nemají a tak už nás dneska nic nečeká... 

Aby to nevypadalo jen jako výlet, podělím se s vámi o to, jaký mi Bůh dnes ukázal smysl pro humor. Kolem desáté jsem pomalu začínala mít hlad a jen jsem si tak povzdechla, že mám chuť na jablko. Pomyslela jsem si, jak by bylo skvělé, kdyby tu rostla jabloň. Hned jsem se ale v duchu okřikla, že Bůh není automat. Nefunguje tak že pomyslíš a dostaneš. Za půl kilometru jsem nemohla uvěřit svým očím. Jabloň tam opravdu rostla! Ale jablíčka byla malinká a uplně nezralá :-D Pěkně si mě proškolil. Jako by mi říkal: "Když si poprosíš, já ti to dám. Ale ne vždycky je to pro tebe dobře." Stejně jsem si jedno utrhla a snědla. Bylo hrozně kyselé, ale osvěžující :-D 

 (Za fotky na ležato se olouvám, je to chyba formátování stránky, nikoliv moje)

Sdílet

Komentáře

Krasnazena Moc Ti fandím, Terezko.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio