Nejen básně napsané ve chvílích velké radosti i velké bolesti

Den třicátý druhý, 6.9.2018 (čtvrtek)

6. 9. 2018 19:22

Santa Irene-Santiago de Compostela

22,9 km

Ráno se chceme vyhnout davům a tak vstáváme opůl šesté. Snídani máme nachystanou v ledničce, takže se jen sbalíme, popadneme ji a za deset minut šest už vycházíme před albergue. Na nebi nádherně jasně svítí hvězdy. Moc z nich ale nevidíme, hned za albergue vcházíme do lesa.

Cesta je pro mě utrpením. Jsem člověk, který se bojí tmy (nebo spíš toho, co by z ní mohlo vylézt) a tak i když máme baterku, neustále těkám očima a vyleká mě každý zvuk. Obzvlášť, když začne houkat sova.. 

Jdeme rychlým tempem a za necelou půlhodinku máme za sebou tři kilometry a vcházíme do vesnice odkud bude vycházet největší dav. Za vesnicí potkáváme asi třicet lidí, kteří měli stejný nápad jako my. Brzy je ale předbíháme a statečně uháníme dál. Kolem sedmé procházíme okolo Santiágského letiště, vidíme vzlétat první ranní letadlo a naskytne se nám první pohled na Santiago. Jsou to ty dvě označená světýlka (bylo jich víc, ale mobil je nezachytil..)

Potom už se začíná rozednívat a kolem osmé vychází slunce. To nám zbývá do cíle zhruba sedm kilometrů a docházíme další dav, který se tu z ničeho nic zjevil.. Protože přicházíme na Monte do Gozo, kde je evropské středisko vedené Poláky, zastavujeme. Chceme se tu domluvit s polskými kněžími na zpověď. Ti jsou ale všichni v Santiagu na ranní mši sloužené v polštině a tak na ně dostáváme kontakt, abychom se s nimi domluvili na zítra. Procházíme přes areál, napojujeme se zpět na Camino a v 9:45 vcházíme do Santiaga.

Cesta městem je ještě dlouhá a katedrálu stále není vidět. Jdeme podél žlutých šipek až nakonec, když nám zbývá ke katedrále zhruba osm set metrů, zahlédneme věž. Rychle se ale ztrácí z dohledu a znovu ji spatřujeme až jako překvápko, padesát metrů přes katedrálou. 

Když přicházíme na hlavní náměstí k nultému kilometru, nálada je neuvěřitelná. Jsme tak šťastní a zároveň jsme v nevěřícném úžasu, že nám oběma tečou slzy. Několik lidí, také poutníků, nám tleská. Fotíme se, voláme rodinám a pak se usazujeme a čekáme na další poutníky. Tleskáme jim, gratulujeme, podáváme si ruce. Jsou to krásná gesta solidarity a obdivu. Také je vidět mnoho různých projevů emocí z příchodu. Někteří padnou na kolena a brečí, jiní se smějí a fotí, objímají, dělají stojky... Emoce nabíjí celé náměstí. Jen tak si užíváme momentu, dokud nepřichází Marťa, Yvonne (nakonec je z německa, ne z Itálie :-D ), Ali (ten je pro změnu Brazilec), Belana (Španělka) a celá jejich osmičlená parta. Se všemi se zdravíme, objímáme, gratulujeme si a fotíme se. Potom vyrážíme vyřídit náš oficiální příchod a dostat Compostelu. 

Fronta není velká a posouvá se celkem rychle. Potkáváme v ní některé známe, jako Maďarku, které říkáme Hrdinka, a Kubu. Za tři eura si dokupujeme i certifikát s ušlou vzdáleností. Je na něm napsáno 799 km. Ačkoliv mapa tvrdí 777, tak nevím... 

Poté procházíme městem, kupujeme suvenýry a pohledy, obdivujeme a užíváme si. V jednu hodinu se ubytováváme a vyrážíme i s Kubou na oběd. Dáváme si tři různá menší jídla, která dělíme. Tak mám šanci ochutnat typické galicijsky upravené pečivo a vepřové maso, vaječno-bramborovou tortilu a různé druhy omáček. Je to mňamka! Pak nakupujeme suroviny na vítězný guláš, který mají kluci slíbený. 

To je z dneška asi vše, ještě nastíním plán co s námi bude dál. Zítra máme volný den v Santiagu a v poledne jdeme na hlavní slavnostní mši v katedrále. V sobotu, neděli a pondělí nás čeká ještě 90 km na Finisterru (Konec světa) a v úterý hurá domů. Tak pa, moc se na vás těšíme! 

 

Sdílet

Komentáře

Terka-8-8 @Elfkam kdybychom to véděli včera, ušetří nám to dvouhodinové hledání kde se najíst :-D Dnes je v poledne slavnostní mše, takže se tam určitě nedostaneme. Ale třeba to Využije Kuba, zůstává tu až do neděle :-)

Anušenka Bohu díky....Terezko a Dane, jste borci :)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio