Nejen básně napsané ve chvílích velké radosti i velké bolesti

Den třicátý pátý, 9.9.2018 (neděle)

9. 9. 2018 19:29

Vilaserío-Ermita de San Pedro Martír

34,8 km

 Ráno vyrážíme kolem čtvrt na osm a cesta nám rychle utíká. Je úplná tma a zima. Když konečně kolem osmé odbočíme ze silnice a začneme šplhat do kopce, vidíme na cestě sedět dvě osůbky, jak sledují východ slunce. Zdravíme je slušným "buen camino" a odpověď nás šokuje: "Vy jste Dan a Terka!" Ano, ony dvě osůbky jsou z Česka, Aneta s Jakubem a znají můj blog... :-D Docela vtipné setkání. Chvilku si povídáme a pak je necháváme dosnídat sušenky a pokračujeme v chůzi. 

Cesta je stále stejnou krajinou, občas procházíme vesnicí nebo kolem kravína. V deset se zastavujeme v malém baru, protože nabízí k nápoji tapas zdarma. Byli jsme sice překvapeni jak ono tapas vypadá (kolečko bagety s kolečkem rajčete a sardinkou) ale bylo moc dobré. Také tu potkáváme dalšího českého poutníka, Juru. 

Kus za touto vesnicí šplháme na nejvyšší bod cesty na Finisterru, Monte do Aro. Má zhruba kolem čtyř set metrů a je z něj krásný výhled. Moře stále není vidět. 

V poledne se zastavujeme na oběd v baru. Původně jsme nechtěli, ale uvědomujeme si, že jsme jídlo špatně naplánovali a nezbylo by nám nic na večeři. Dáváme si grilovanou masovou směs a když se ptáme, jestli je s přílohou, číšník říká, že s malým salátem. Tohle jsme ale opravdu nečekali... 

Oběd je výborný a oba máme trošku problém ho sníst, kolik ho je. Nakonec se s ním ale popereme a jdeme dál. Přicházíme do Hospitalu, kde jsme chtěli spát. Informační středisko, přes které se tu ubytovává, je ale v neděli a v pondělí zavřené. Naštěstí máme za osm kilometrů náhradní variantu a tak vyrážíme dál. 

Cesta vede borovicovým lesem s velkými kameny a skálami. Zhruba tři kilometry před cílem poprvé vidíme v dálce moře. 

"Ubytováváme" se u kapličky sv. Petra na louce, spát dnes budeme venku. Je tu naštěstí pro tyto účely postavený přístřešek, tak bychom měli být v závětří a suchu. Je to tu nádherné. Okolo les, nádherný výhled na nebe, pramen se zázračnou léčivou vodou, jak praví naše podklady.. Myslím, že tohle bude krásná noc. Škoda, že poslední na naší pouti, zítra už spíme na letišti...  Tak dobrou!

Sdílet

Komentáře

JanValtr "Oběd je výborný a oba máme trošku problém ho sníst, kolik ho je. Nakonec se s ním ale popereme..." aneb Ať je mi klidně špatně z přejedení, jen ať se dáreček Boží nevyhodí (prasátkům). :-D
Katolická klasika ;-)

Mikina týjo, ten oběd vypadá luxusně! :) taky bych si dala... hodně štěstí na zítřejší cestu!

daniel93 Kdybys platil za oběd španělských 12 euro, rychle by sis rozmyslel, jestli sníš nebo nesníš všechno. Navíc, jdi si jen tak po sluníčku a asfaltu se skoro 10kilovým batohem na zádech 20 km, určitě bys vůbec žádný hlad neměl.

tkaničkauboty @JanValtr....je třeba důležité rozpoznat, kdy se jedná o obžerství (typické - Nepokradeš, Kelišová! - I prd velebnosti. Má to sebrat někdo jinej!?) a kdy má v nohách stovky kilometrů a konečně po různých bagetach a 'rychloobědech) si pořádně roztáhne žaludek a nají se tak, jak by měl asi jist normálně....
Nerozpoutejme tu žádné žhavé diskuse, ale jídlo je základním pilířem i takto duchovní cesty.... Je milé, číst si Bibli, ale s plným žaludkem kvalitního jídla to jde tak nějak lépe :-) a k tomu ty obdivuhodné stovky km v nohách...to není procházka kolem Priglu :-D

Krasnazena JanValtr - rýpavec. Taky bych to snědla, protože zbytek se vyhazuje.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio