Nejen básně napsané ve chvílích velké radosti i velké bolesti

Den třicátý první, 5.9.2018 (středa)

5. 9. 2018 16:38

Melide-Santa Irene

30,5 km

Ráno vstáváme jako vždy, chystáme se, snídáme společně s Marťou a Kubou a pak vyrážíme, dneska ve třech (Kuba se k nám rozhodl přidat). Je to zvláštní. Po takové době, kdy jsme šli jen ve dvou, jsme si na sebe dost zvykli. Víme co nám vadí a nevadí, máme nějaké "rituály" a zvyky, ať už společné (ranní růženec) nebo samostatné, které jsme se naučili respektovat. Jsme vedle sebe uvolnění, sami sebou, nebojíme se klidně i dělat "blbiny" protože víme, že ten druhý nás pochopí/přijme. Teď je to najednou ve třech jinak. O Kubovi nic nevíme a on neví nic o nás. Snažíme se to změnit, ale atmosféra je pořád napjatá a nervózní. Neodvážím se ani říct, že bych potřebovala pauzu. Ze začátku jsem měla s Danem pocit že zdržuju. To už jsme si vyříkali, takže v pohodě. Ale teď je pocit zpátky. Nějak to ale zvládáme. Bavíme se o důvodech jít na Camino, o práci a škole, o filmech a jiných blbostech, o zážitcích z ciziny (Kuba byl na spoustě míst, např. na Ukrajině, Balkáně, v Peru, Gruzii...) a také o zážitcích z různého Camina. 

Cesta nám utíká rychle, moc se ani nedíváme okolo, navíc krajina vypadá téměř stejně jako předchozí dny. Máme zataženo a kolem dvaadvaceti stupňů, takže příjemně. Opůl jedenácté přicházíme do Arzúy, kde kupujeme jídlo na zbytek dneška a zítřejší snídani. Taky se tu připojuje Camino Norte, takže před námi jde najednou velký dav. Tohle je jen malá ukázka, když jsme dohnali větší dav, nechtělo se mi vytahovat telefon.. 

Chroupáme sušené ovoce a oříšky, které má Kuba namíchané. Připomíná mi to dětství, kdy jsme na všechny výlety tahali křížaly a používali je jako "benzín", aby nám to šlapalo.. ?

Trošku zrychlujeme, protože se bojíme, aby na nás vyšlo místo v Santa Irene (je tam jen třicet dva postelí). Další vesnice s více než třemi sty místy je sice jen o tři kilometry dál, ale to se nám už jít nechce. Ostatním ale ano, takže máme štěstí a ubytováváme se kolem půl třetí přesně tam, kde jsme plánovali. 

Když obědváme, přichází i Marťa, Vedrana a Lydia, takže jsme ubytovaní všichni společně a jen si užíváme volna a posledního odpoledne a noci na pouti. Zítra už budeme spát v Santiagu... 

Sdílet

Komentáře

Krasnazena Díky, Terezko.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio