Nejen básně napsané ve chvílích velké radosti i velké bolesti

Den třicátý sedmý, 11.9.2018 (úterý)

11. 9. 2018 20:38

Santiago de Compostela-Brno-Kuřim/Tvarožná

Kilometrů nespočet, ale ujitý ani jeden... 

Když přijíždíme na letiště, okolo jedenácté v noci, hledáme si místo odjezdů a blízkou lavičku. Ta se nám na tuto noc stává domovem. 

Ráno vstáváme kolem šesté, když začne být v hale hluk. Balíme si batohy do můmií a protože nemáme co dělat, luštíme křížovky, které jsem vezla na cestu tam a pak na ně zapomněla. 

Následuje odbavení, prohlídka, čekání a opůl desáté let do Madridu. Sedíme nad motorem, tak fotky jsou typicky letadlové. Bohužel byla okénka tak zašmudlaná, že z nich asi nic moc nebude... Jak přelétáme mesetu (tu velkou pláň), vzpomínáme, jak jsme přes ni šli. Španělé řídí jako blázni a týká se to i našeho pilota, při startu letadla se půlce cestujících dělá špatně. Při přistání už jsme připraveni, takže to není tak zlé. 

V Madridu čekáme čtyři hodiny, během kterých stihneme oběd, odbavení i kontroly. To byste nevěřili... Tak obrovské a významné letiště, ale takový zmatek, jen dva malé bufety... Katastrofa... Ale dvě plus mají. Jsou tam zdarma pítka s vodou a mají báječné jezdící podlahy. Představte si jezdicí schody natažené na rovinu. Uděláte krok a jste o tři metry dál. Zvláštní pocit, ale parádní zábava. Obzvlášť zkoušet chodit v protisměru nás bavilo ?

Let z Madridu je sice španělským letadlem, ale posádka je česká a velmi příjemná. Sedíme v předposlední řadě a hned před námi skupina španělských teenagerů. Asi letí letadlem poprvé a tak nám všem předvádí výbornou show. Ječí, schovávají se pod sedadla a podobně.

Nejdříve dlouho stojíme na dráze, pak velmi prudce vzlétame. Asi jsou nějaké turbulence, protože letadlo tancuje jako na diskotéce. Když vletíme do mraků a nakonec nad ně,.uklidní se a plynule pokračujeme dál. Pohled na mraky shora je nádherný, ale brzy se ohraje a tak nakonec oba usínáme... (Tu spící jsem fotila tajně, tak snad přežiju cestu domů, až to Dan zjistí ?)

 

Když se probouzíme, prolétáme zrovna nad Ženevským jezerem. Sledujeme naši cestu na mapě a brzy se pod námi objevuje Praha. Pak už jde všechno rychle. Vyzvedáváme batohy, píšeme domů, jedeme na nádraží a sedáme na vlak. Příjezd do Brna zhruba ve 23:00. 

Tak tímto končí naše španělské putování, ale Camino nekončí nikdy. Kdo to zažil, ví, že Camino ve vás zůstane celý život. Tak snad ho dokážeme žít i v "běžném" životě a budeme požehnáním všem okolo.

Zítra bych chtěla napsat ještě malé ohlédnutí za Caminem a to jak praktické (kdyby se někdo chystal jít taky) tak duchovní. Pokud vstanu z postele ?

 

Sdílet

Komentáře

Krasnazena Vítej doma, Terezko, a moc díky za všechny reportáže.

MartinSvoboda To je super, že jste doputovali až do cíle a v pořádku se vrátili domů :-) Bohu díky za to... a díky za to že jsme si mohli každý den číst vaše zážitky ;-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio