Nejen básně napsané ve chvílích velké radosti i velké bolesti

Den třicátý šestý, 10.9.2018 (pondělí)

10. 9. 2018 21:35

Ermita de San Pedro Martír-Finisterre

25,2 km

Ráno se v šest budíme a protože je chladněji, snídáme ve spacácích. Potom rychle balíme a už v 6:25 jsme na cestě. Kolem nás jsou jen nízké keře, takže vidíme volné nebe. Putování pod hvězdami má zvláštní kouzlo. Docela si to užíváme a dokonce ani nemám strach, i když tma je pořádná. 

Když vycházíme z města Cee, začíná svítat a v dálce je vidět maják na Finisteře. Vydáváme se k němu, někdy po pobřeží, někdy dál a cesta nám rychle ubíhá. V deset hodin přicházíme k velké Finisterrské pláži a rozhodujeme se odbočit z Camina. Sundáváme boty a ponožky a následující kilometr jdeme pískem. Je to nádhera. Na pláži je takto brzo vyplaveno spoustu mušlí, lidé přichází až odpoledne. 

Procházíme vesnicí a šplháme další tři kilometry ke slavnému majáku, kde končí známý svět. Jsme celkem v šoku, kolik u něj stojí aut, karavanů a autobusů. Tito turisti jsou ale "líní" a maják jim ke štěstí stačí, takže když jdeme na konec Camina až kousek za maják, je tam prázdno. Místo je to úžasné. Všude kolem jen klidný, modrý Atlantik. Jsme nadšení, takže tu nějakou dobu jen sedíme, užíváme si výhled a relaxujeme. Potom se vydáváme zpátky do vesnice. 

Nakupujeme potřebné věci na následující dva dny, obědváme a vyzvedáváme si Fisterranu, dokument že jsme došli až na konec světa. Tím je završeno našich 900 kilometrů a tak se vydáváme na pláž, kde strávíme celý zbytek odpoledne. Nejprve si připíjíme stylově, v moři. Jablečným džusem, protože ani jeden z nás nepije a byl to v obchodě jediný nápoj ve skleněné lahvi. Potom se trošku koupeme, i když voda je studená. Je to jeden ze tří Finisterských zvyků a jediný, který máme šanci dodržet. Koupel znamená smytí starého člověka. Další tradicí je spálení poutnického oblečení, s podobným významem a sledování západu a východu slunce nad mořem, jako smrt starého a zrození nového. 

Kolem šesté se vydáváme na autobus. Loučíme se s Marťou, která ještě zítra pokračuje na Muxíu a vydáváme se směr Santiago. Teď sedíme na zastávce, čekáme na autobus na letiště a večeříme. 

Dnešní den byl docela smutný, i když rozhodně jeden z nejkrásnějších na celé pouti. Nejen kvůli odjezdu, ale taky proto, že mladší sestřička má osmnáct a já u toho nemůžu být.. Tak všechno nejlepší, Barunko! 

Sdílet

Komentáře

Mikina moc vám oběma gratuluju a děkuju, že jsem u celé vaší pouti díky těmto článkům taky mohla tak trochu být :)

Mikina jé, až teď jsem si všimla, jak je Dan vtipně opálený ;)

Krasnazena Moc gratuluju. Kéž cesta přinese plody v životě Tvém i v životě těch, za které ses modlila.

Tofl Je fajn vidět Finisterre ve dne. Když jsme tam byli, tak jsme ji zastihli ve tmě tmoucí. Jen pár světýlek od ohní a v dálce od budovy :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio