Nejen básně napsané ve chvílích velké radosti i velké bolesti

Ohlédnutí za Caminem

12. 9. 2018 18:33

Tak je to skoro den, co jsem se vrátila ze Španělska z největšího dobrodružství, jaké jsem kdy zažila. Je na čase ho nějak zhodnotit a podělit se o zkušenosti. Dnešní článek bych chtěla rozdělit na dvě části. Nejdřív nějaké praktické rady a postřehy pro ty, kteří by se chystali si taky projít Camino. A potom ta duchovní stránka, co mi Camino dalo a vzalo a co mě naučilo. 

Prakticky:

1.  Není potřeba dlouhá příprava

Já sama jsem se na pouť chystala něco kolem dvou let. Nejzávažnějším problémem pro mě byly finance. Letenky zařizoval Dan, ale taky to bylo s jistým předstihem. Myslela jsem, že to ani nejde. Dokud jsme nepotkali Kubu. Jeho příběh totiž byl úplně jiný. Chystal se na Srí Lanku, ale přišly povětrnostní problémy a tak během týdne změnil plány a vydal se na Camino. Jde to.

2. Vybavení

Nešetřete na vybavení. Mít dobrý batoh, boty a ponožky je klíčové. Viděli jsme spoustu poutníků s obrovskými puchýři po celých nohách. Díky dobrým botám a ponožkám jsme tento problém nemuseli řešit, i když jsme na něj byli připravení. Ze špatného batohu vás můžou pekelně bolet záda a pokazí vám to zážitky z pouti. Vyberte nějaký opravdu kvalitní, který vám sedí a dá se nastavovat. Klidně ať je trochu větší a je v něm volné místo, alespoň se vám vejdou nákupy a nebudete muset tahat igelitky v rukách.

3. Únava může přijít kdykoliv

Ačkoliv jsem na pouť vůbec netrénovala, byla jsem překvapivě v pohodě. Žádné vyčerpání, žádné namožené svaly. Ale na pláních se může všechno změnit během pěti minut. Rozklepou se vám nohy, přijde křeč, najednou sedíte na zemi a nemůžete se pohnout. Buďte připravení, vemte si nějaké energetické gely, tyčinky, hroznový cukr a podobně. Určitě nezapomeňte na magnesium, ideální je prášek co se sype do pusy (tablety se rozpouští dlouho a na šumák nemusíte mít vždy dost vody).

4. Doplňujte vodu

Doplňujte vodu vždy, když to jde. Někde jsou vesnice s fontánkami blízko u sebe, ale nikdy nevíte, kdy přijde další. Vyschlá studánka nebo dlouhá pláň se sluncem a najednou je problém. Voda je v létě na pouti váš nějvětší kamarád. 

5. Jídlo

Jezte pravidělně a pořádně. Začínali jsme s bagetami, salámem a sýrem, ale to je prostě málo. Když mají kuchyňku, uvařte si. Stačí i jednoduché nudle. Dopřávejte si během dne ovoce a zeleninu a nešetřete tučnými věcmi kvůli figuře. Je potřeba doplňovat energii ve velkém. I když jsme skoro každý den snědli balíček gumových medvídků, čokoládové buchty, tunu párků a podobně, stejně se vracíme o pár kilo lehčí. Nezapomínejte na proteiny, svaly se musí regenerovat. Vajíčka, sýr, salám, mléko. 

6. Záchody

Na pláních choďte, když je příležitost. Klidně preventivně. Může se totiž stát (a na devadesát devět procent opravdu stane), že další příležitost bude až za dvě nebo tři hodinky. A to už je pro chudáčka močový měchýř celkem dost.. 

7. Lékárna

Lékárnu mají v každé trošku větší vesnici, ale základ se rozhodně vyplatí mít sebou. Kromě puchýřových náplastí a desinfekce (ideálně asi betadine, pokud nejste alergičtí na jód) se hodí mít obinadlo, léky na bolest, průjem a zvracení a na alergii. I když alergii nemáte, když vás něco přes noc poštípe, budete rádi, že se nebudete celý den muset drbat. Rozhodně doporučuji nějakou indulonu, nebo nějaký podobný krém. Mazejte si vždy večer chodidla, protože jinak se vám začne ošlapaná kůže loupat a když to jde do hloubky, bolí to. Dost.. Taky si určitě vezměte opalovací krém, jelení lůj a špunty do uší.

8. Pantofle

Na většině albergue se boty zouvají v přízemí/venku/před pokojem a dále se smí jen v sandálech nebo pantoflích. Já jsem to nevěděla a tak jsem musela chodit bosky, ale podlahy tam jsou opravdu nepříjemně ledové. Proto doporučuju si nějaké lehounké nazouváky vzít. Navíc až půjdete do obchodu nebo do kostela, moc se vám nebude chtít zpátky obouvat ty propocené a špinavé těžké boty.. 

9. Vstávání

Vycházeli jsme každý den kolem půl osmé a bohatě to stačilo. Někteří vycházeli v pět, v šest, pak ale musíte čekat před albergue v cíli, protože většinou otevírají až kolem jedné. Hlavní ale je, že pokud nemáte rádi davy, poslední den před cílem se opravdu vyplatí přivstat. Ano, půjdete třeba hodinku nebo dvě s baterkou a bez výhledů, ale je to lepší, než jít ve čtyřistahlavém davu lidí dvacet kilometrů. A to ani nemluvím o tom, že klidnou fotku na náměstí u katedrály si v takové situaci neuděláte a na Compostelu budete čekat minimálně hodinu a půl.. 

10. Užívejte si

Užívejte si pouť na plno, mluvte s lidmi okolo. Je to ta nejlepší škola, jakou vám život dá. A i člověk který vám ze začátku není úplně sympatický může být tím, kdo vám nakonec změní pohled na svět a naučí vás nejvíc.

 

Duchovní: 

Na Camino jsem jela se spoustou očekávání a úmyslů, se spoustou proseb o modlitby od známých a se spoustou věcí, které potřebovaly vyřešit. Něco se podařilo, něco ne. Ale Camino má obrovskou sílu. Rituály, které jsem si tu osvojila (jako třeba ranní růženec a večerní korunka k Božímu milosrdenství) mi ukázaly nové způsoby jak žít každý den. Když jsem ho začínala s modlitbou, byl hezčí. Když se stalo, že jsme na růženec zapomněli a modlili se ho až později, byla jsem podrážděná, nevrlá.. Modlitba léčí. 

Díky Caminu jsem se začala na svět i na lidi dívat více optimisticky a méně posuzovačně. Neříkám si hned "proč to dělá, vždyť je to blbě" nebo "ten člověk je úplně mimo" ale snažím se přijít na důvody, proč se tak chová. Snažím se ho pochopit a co pochopit nedokážu, naučila jsem se přijmout. Samozřejmě stále na tom musím pracovat, o tom ten život je, že.. :D 

Nikdy jsem neměla moc vztah k Panně Marii. Na Caminu jsem objevila spoustu důvodů proč si jí vážit a je mi jaksi blíž. Mnohem víc přemýšlím jak by se asi chovala a co se od ní můžu naučit.

Díky Vedraně jsem našla sebevědomí. Není ho nějak moc a pořád se s ním učím pracovat, ale pochopila jsem díky ní jakou mám obrovskou hodnotu Božího dítěte. Člověk to slyší mockrát, ale dokud to nezažije a nepřijme, jsou to jen prázdná slova. Pozoruji na sobě, i když je to zatím jen den co jsem doma, že se tolik nehrbím, jsem uvolněnější, nedělám si tolik z reakcí lidí. 

Naučila jsem se zahnat špatnou náladu. Tisíckrát se vám stane, že vás někdo naštve. A můžete se tím klidně užírat. Já jsem ale objevila jakýsi způsob, jak se tomu vyhnout. Nevím jak, ale přepnu v sobě vypínač, smažu co se stalo a začnu znova, vesele, radostně a s láskou. Není to stoprocentní, ale v malých věcech to funguje a když na tom budu pracovat, podaří se mi to snad i ve věcech velkých. 

Camino mě donutilo spoustu věcí zpochybnit. Mockrát jsem ve svém životě řekla slovíčko "nikdy". Nikdy to nebudu jíst, nikdy to neochutnám, to nikdy neudělám.. Na Caminu to prostě jinak nejde. Nikdy se změní na možná a pak najednou se vypaří. A je to skvělý pocit, cítím se mnohem svobodnější. Jasně, pořád jsou věci, které nejím. Třeba olivy nebo chobotnice. Pořád jsou věci, kde to "nikdy" platí a je to dobře. Pořád jsem abstinent. Ale cítím svobodu v tom, že když nějaké nevinné a nepotřebné "nikdy" budu chtít změnit, můžu.

Ochutnala jsem ideální svět a chci ho nést dál. Na Caminu funguje solidarita. Když nemáš, někdo ti věnuje nebo půjčí. Za odměnu to potom pošleš dál, nebo pomůžeš nějak jinak. Když někdo potřebuje podporu, poskytneš ji. Požehnání rozdáváš zdarma jen proto, že můžeš. A požehnání má na pouti každý tolik, že kdyby ho nerozdával, asi by prasknul. 

Takže tohle je mé nové já. Jsem veselejší, radostnější, otevřenější, sebevědomější, více vstřícná. Snad to není jen popouťový stav a vydrží to dlouhodobě. 

Díky vám všem, kteří jste můj blog sledovali. I díky vám se mi podařilo překonat svoji netrpělivost a přelétavost a nahradit je vytrvalostí. Nikdy bych nevěřila, že opravdu zvládnu psát každý den, protože to jsem prostě něbývala já. Ale s dobrou motivací to šlo. Díky za vaši podporu a vaše modlitby a dobré myšlenky. Všem vám přeji krásný a požehnaný čas naplněný Boží milostí a ať vás Bůh na vašich životních caminech provází a ochraňuje. 

 

Sdílet

Komentáře

Rezkaaa Také se přidávám k díkům :) Pořád přemýšlím, že se jednou na Camino vydám, Ty jsi mě k tomu znovu motivovala :) Díky za otevřenost a neskutečnou odvahu a taky sílu ducha. Ať se Ti daří!! :) +

MartinSvoboda Díky i za tento poslední článek... ať Ti všechno dobré z pouti vydrží dále do života :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio